3.2. Proměnné a funkce

Nyní, když víte, že každý výrok ve Scheme je uzavřen v kulatých závorkách a že jméno funkce či operátor je v závorkách uveden na prvním místě, je třeba se naučit a vytvářet proměnné a funkce. Začneme proměnnými.

3.2.1. Deklarace proměnných

Although there are a couple of different methods for declaring variables, the preferred method is to use the let* construct. If you're familiar with other programming languages, this construct is equivalent to defining a list of local variables and a scope in which they're active. As an example, to declare two variables, a and b, initialized to 1 and 2, respectively, you'd write:

        (let*
           (
              (a 1)
              (b 2)
           )
           (+ a b)
        )
      

nebo na jedné řádce:

(let* ( (a 1) (b 2) ) (+ a b) )
[Poznámka] Poznámka

Používáte-li Script-Fu konzoli, je třeba zadat vše na jednom řádku. V ostatních případech je však dobré používat přehledné odsazování pro zvýšeni čitelnosti kódu. Více si o tom povíme v části věnované bílým znakům.

Takto jsou deklarovány dvě lokální proměnné, a a b, inicializovány a je vypsán jejich součet.

3.2.2. Co je lokální proměnná?

Jistě jste si všimli, že součet (+ a b) byl zapsán uvnitř závorek výrazu let*, nikoliv za nimi.

This is because the let* statement defines an area in your script in which the declared variables are usable; if you type the (+ a b) statement after the (let* …) statement, you'll get an error, because the declared variables are only valid within the context of the let* statement; they are what programmers call local variables.

3.2.3. Obecná syntaxe let*

Zápis výroku let* je obecně následující:

        (let* ( variables )
          expressions )
      

where variables are declared within parens, e.g., (a 2), and expressions are any valid Scheme expressions. Remember that the variables declared here are only valid within the let* statement — they're local variables.

3.2.4. Bílé znaky

Previously, we mentioned the fact that you'll probably want to use indentation to help clarify and organize your scripts. This is a good policy to adopt, and is not a problem in Scheme — white space is ignored by the Scheme interpreter, and can thus be liberally applied to help clarify and organize the code within a script. However, if you're working in Script-Fu's Console window, you'll have to enter an entire expression on one line; that is, everything between the opening and closing parens of an expression must come on one line in the Script-Fu Console window.

3.2.5. Přiřazení nové hodnoty proměnné

Once you've initialized a variable, you might need to change its value later on in the script. Use the set! statement to change the variable's value:

        (let* ( (theNum 10) ) (set! theNum (+ theNum theNum)) )
      

Pokuste se odhadnout, co výše uvedený výrok dělá, a pak ho zadejte do Script-Fu konzole.

[Poznámka] Poznámka

The \ indicates that there is no line break. Ignore it (don't type it in your Script-Fu console and don't hit Enter), just continue with the next line.

3.2.6. Funkce

Nyní, když umíte pracovat s proměnnými, se podíváme na funkce. K deklaraci funkce slouží následující syntaxe:

        (define
           (
              name
              param-list
           )
           expressions
        )
      

kde jmeno je jméno funkce, seznam-parametru je mezerami oddělený seznam jmen parametrů funkce a vyrazy je řada výrazů, které funkce při svém zavolání vykoná. Například:

(define (AddXY inX inY) (+ inX inY) )

Tato funkce se jmenuje AddXY a má dva parametry, proměnné inX a inY. Funkce oba své parametry sečte.

Pokud jste programovali v jiných imperativních jazycích (např. v C/C++, Javě, Pascalu atd.), možná jste si všimli, že definice funkce neobsahuje ve srovnání s jinými jazyky řadu položek.

  • First, notice that the parameters don't have any types (that is, we didn't declare them as strings, or integers, etc.). Scheme is a type-less language. This is handy and allows for quicker script writing.

  • Second, notice that we don't need to worry about how to return the result of our function — the last statement is the value returned when calling this function. Type the function into the console, then try something like:

    (AddXY (AddXY 5 6) 4)